Otevření

Tady se nic neděje. Nic se tady nenapraví ani nezboří. Žádný výklad nepřichází. Žádný závěr. Toto je volný konec nitě slov, která byla kdysi zvuky. Zvuky, které kdysi odrážely sem a tam ve vesmíru, v nějakém koutě prostoru, nebo možná jen v lidské fantazii. Nyní, zatímco tyto řádky procházejí před tvýma očima, energie těch zvuků dávno vyhasla a na stránce zůstala jen jejich přízračná stopa. Všechny umlkly. Všechny zvuky, a možná i celý ten svět a jeho lidé. Může dokonce být, že mysl, která kdysi zaznamenávala tyto zvuky na papír, dávno nepřijímá dech. Stejně jako tento samý okamžik — ten, který právě pominul při čtení této věty — již minul, minuly všechny okamžiky této knihy. Okamžiky a obrazy, které by se ztratily v horečnatém šumu světových událostí, kdyby nebyly zapsány tady. Byly zapsány, aby se staly mostem mezi mým světem a tvým. Mostem z mého světa — v okamžiku, kdy píšu tyto věty —, do vašeho světa, v okamžiku, kdy si sednete je číst. Z této strany odvíjím nit slov a z druhé strany ji sbíráš. Jako v dětství, když Maman rozpletla vlnu ze starého oblečení a my vzali nit a chodili po domě, aby se vlna nehromadila. Možná tvá generace přišla o pár let pozdě pro ten vlněný svět, ale představte si, že kdysi, někde na světě, tak děti hrály. Teď odvíjím nit slov, a ty ji vezmi a odnes do svého světa, aby se tady, v mém světě, nehromadila.